Volvo XC70

Volvo, značka, která si získala zákazníky svými hodnotami. Upřímně jsem ze začátku Volvo ani moc nemusel, ale postupem času, pokud nepočítám tu novější éru, kdy Volvo bylo prodáno Číně, jsem k němu měl blíž a blíž. První terénní kombi od Volva, pojmenované Cross Country (na některých trzích ale XC) dorazilo na trh v roce 1997. Jednalo se o variantu kombi V70, což byla modernizovaná řada 850 z roku 1992. Ta se stala prvním velkým volvem s motorem uloženým napříč a poháněnou primárně přední nápravou. Do té doby byl pohon předních kol nabízen pouze u malé řady 440, 460 a 480, technicky spřízněné s vozy Renault a vyráběné v Holandsku. Druhá generace terénního kombi se už jmenovala jako ta recenzovaná XC70 a základem pro ni se stalo kombi V70, technicky vycházející z první generace sedanu S80. Od roku 2007 Volvo nabízelo recenzovanou druhou generaci, opět vycházející z V70, technicky ovšem kopírující už druhou generaci velké S80. Při vývoji recenzované XC70 došlo k dalšímu posílení už tak vysoké úrovně bezpečnosti. Auto dostalo druhou generaci originálně řešených hlavových opěrek WHIPS, jejichž jedinou chybou je, že nejsou výškově stavitelné. Poprvé mají integrované dětské sedačky v zadní lavici možnost nastavení ve dvou výškách. Nižší pozice je určena pro děti s výškou od 115 do 140 cm a váhou od 22 do 36 kg. Vyšší pozici ocení děti s výškou od 95 do 120 cm a hmotností od 15 do 25 kg. Dnes si přiblížíme kontroly vozidel XC70 a ukážeme si ty nejlepší. Za mě je XC 70 rodinný tank, nejlepší kusy jsou samozřejmě 5-válcové motory D5 spojené s automatickou převodovkou a klidně celé zakončené – Polestar, což je vlastně ještě silnější, lepší, sportovnější kus. Proto je nejlepší si takové auto před nákupem zkontrolovat Nejčastěji jsem se na kontrolách setkal s XC70 s vozidly z Itálie, země, kde podvozky vypadají i po 150.000 km jako nové, země, kde se o auta až moc nestarají, i když z ní pocházejí jedny z nejlepších supersportů na světě. Ano, auta z Itálie servisní intervaly většinou neznají, ale Volva XC70 se drží i po zkoušce Italem. Podvozky jsou nádherné, zadní hliníkové nápravy tomu jen pomáhají a palubní desky nejsou skoro vůbec popraskané. I tak se zde ale najdou kusy, které mají celý motor od oleje, převodovka škube a celé auto plave jako loď… Kontrola takového auta začíná vždy kontrolou exteriéru, lakování, zda nebylo havarováno a dále pokračuje přes kontrolu podvozku, který je tedy většinou v pořádku. Na podvozky je nejlepší zmiňovaná Itálie a pak taky Švédsko, tam je sice sníh, ale na venkovských silnicích nesolí. Dále kontrolujeme pohonné ústrojí – motor, převodovku, pohon 4×4 a následně provedeme diagnostiku, která nám toho také dokáže mnoho říct. Pokud ale stále nevíte co zvolit, šel bych cestou D5 s automatem/ případně ani manuál není špatný, řazení je plynulé. Dále D4, ale například D3 mi přijde na auto slabá, ale je to taky asi úhel pohledu.