Volvo, značka, která si získala zákazníky svými hodnotami. Upřímně jsem ze začátku Volvo ani moc nemusel, ale postupem času, pokud nepočítám tu novější éru, kdy Volvo bylo prodáno Číně, jsem k němu měl blíž a blíž.
První terénní kombi od Volva, pojmenované Cross Country (na některých trzích ale XC) dorazilo na trh v roce 1997. Jednalo se o variantu kombi V70, což byla modernizovaná řada 850 z roku 1992. Ta se stala prvním velkým volvem s motorem uloženým napříč a poháněnou primárně přední nápravou. Do té doby byl pohon předních kol nabízen pouze u malé řady 440, 460 a 480, technicky spřízněné s vozy Renault a vyráběné v Holandsku.
Druhá generace terénního kombi se už jmenovala jako ta recenzovaná XC70 a základem pro ni se stalo kombi V70, technicky vycházející z první generace sedanu S80. Od roku 2007 Volvo nabízelo recenzovanou druhou generaci, opět vycházející z V70, technicky ovšem kopírující už druhou generaci velké S80.
Při vývoji recenzované XC70 došlo k dalšímu posílení už tak vysoké úrovně bezpečnosti. Auto dostalo druhou generaci originálně řešených hlavových opěrek WHIPS, jejichž jedinou chybou je, že nejsou výškově stavitelné. Poprvé mají integrované dětské sedačky v zadní lavici možnost nastavení ve dvou výškách. Nižší pozice je určena pro děti s výškou od 115 do 140 cm a váhou od 22 do 36 kg. Vyšší pozici ocení děti s výškou od 95 do 120 cm a hmotností od 15 do 25 kg.
Dnes si přiblížíme kontroly vozidel XC70 a ukážeme si ty nejlepší.
Za mě je XC 70 rodinný tank, nejlepší kusy jsou samozřejmě 5-válcové motory D5 spojené s automatickou převodovkou a klidně celé zakončené – Polestar, což je vlastně ještě silnější, lepší, sportovnější kus.
Proto je nejlepší si takové auto před nákupem zkontrolovat
Nejčastěji jsem se na kontrolách setkal s XC70 s vozidly z Itálie, země, kde podvozky vypadají i po 150.000 km jako nové, země, kde se o auta až moc nestarají, i když z ní pocházejí jedny z nejlepších supersportů na světě. Ano, auta z Itálie servisní intervaly většinou neznají, ale Volva XC70 se drží i po zkoušce Italem. Podvozky jsou nádherné, zadní hliníkové nápravy tomu jen pomáhají a palubní desky nejsou skoro vůbec popraskané. I tak se zde ale najdou kusy, které mají celý motor od oleje, převodovka škube a celé auto plave jako loď…
Kontrola takového auta začíná vždy kontrolou exteriéru, lakování, zda nebylo havarováno a dále pokračuje přes kontrolu podvozku, který je tedy většinou v pořádku. Na podvozky je nejlepší zmiňovaná Itálie a pak taky Švédsko, tam je sice sníh, ale na venkovských silnicích nesolí.
Dále kontrolujeme pohonné ústrojí – motor, převodovku, pohon 4×4 a následně provedeme diagnostiku, která nám toho také dokáže mnoho říct.
Pokud ale stále nevíte co zvolit, šel bych cestou D5 s automatem/ případně ani manuál není špatný, řazení je plynulé. Dále D4, ale například D3 mi přijde na auto slabá, ale je to taky asi úhel pohledu.